VODNÍ LIDÉ: Kapitola třicátá šestá - Reilly

14. října 2014 v 20:18 | Katy |  Vodní lidé
Teta Florence na večer upekla dvě vypasená kuřata, a o půl sedmé jsem se všichni sešli u velkého stolu v jídelně. Holly seděla naproti mně a pořád něco šeptala svojí sestře Bridget, a potichu se smály. Bylo ticho. Celou místnosti protínalo jenom cinkání příborů o talíř a hltavé zvuky co nepochybně přicházely od strýce Carla. Strýc Carl byl stařičký vrásčitý pán který vypadal, že by ho položilo i sebemenší zafoukání větru. Ale zdání klamalo. Strýc vždy vypadal velmi staře, ale duši měl bláznivého mladíka a měl nějakou svoji ztřeštěnou teorii, díky které si o sobě myslel, že vše, co udělá, mu půjde. Nevím jak to dělal, ale doopravdy mu všechno zatím vyšlo bez úhony. Vedle Carla seděla teta Florence - malá a tlustá žena se zrzavými vlasy až k pasu, co nosila stále rozpuštěné a zacuchané. Nos měla jako hrušku a příjemné modré oči. Považoval jsem ji jako normálnějšího člověka naší rodiny, ještě se sebou, mámou a Jaredem. Ostatní byli zvláštní. Stěhovali jsme se nejméně třikrát, nevím jak když jsem byl malý, ale pamatuju si, že jsme pokaždé žili ve stejném složením. Na svých cestách za hledáním domova jsme občas potkali nějaké lidi stejného druhu, ale moc často se to nestávalo. Naši další nejbližší příbuzní byli Hookerovi. Adam Hooker byl můj strýc, bratr mého otce. Mamka se s nimi nikdy nechtěla moc vídat, protože podle ní nebyli normální. Měli prý pletky s černou magií. Mlaskání strýce Carla se čím dál víc zesilovalo až sebou Helen trhla jako kdyby jí uštkl had, a prohlásila, že je tu moc ticho, a šla zapnout rádio.
"No, mně teda připadá, že je tady zvuků dost." Prohlásil Jared a ušklíbl se.
Helen na něj vrhla nepříjemný pohled a Thomas pobaveně zvedl obočí. Nakonec se o konverzaci pokusila mamka. "Florence, opravdu se ti to povedlo. Je to vynikající."
Teta se usmála a řekla: "Díky, Julie, to tvoje zapékané maso ze včerejška bylo taky skvělý. Tobě to chutná, Carle?"
Strýček se podíval na tetu a přikývl. "Ano, drahá. Měla bys mít vlastní restauraci."
Starý pán se na ni usmál a ona ho láskyplně pohladila na plešaté hlavě.
"Rád bych vás upozornil, že jsem cestu k jezeru zatarasil kládou, abychom měli vopravdickou jistotu, že nám tam nikdo nebude lízt." Řekl Thomas a napíchl si na vidličku bramboru.
Zvedl se mi maličko žaludek a pokusil jsem se zastavit příval myšlenek o jezeru. Jak tam je Katy.
"Mimochodem víte už nejnovější novinu?" Promluvila Holly a škodolibě se jí zablýsklo v očích. Věděl jsem co přijde, a tak jsem jí protínal zlým pohledem.
Jednou tu holku zabiju.
Holly vypadala jako kdyby si to přímo vychutnávala. Dívala se po ostatních s jak velkým zájmem jí sledují a nejspíš se těšila jak mě poníží. Je tak trapná.
"No, copak?" Zeptala se teta s plnou pusou.
Holly se potěšeně usmála a pak se ještě víc usmála na mě. Věděl jsem, že chce abych se zamračil, rozčílil se, nebo tak něco, a proto jsem jen znuděně seděl. Říkej si co chceš. Naznačil jsem jí. Holly našpulila rty a potom se trochu zamračila. "Reilly dnes s někým byl. S nějakou holkou. Šli do parku a seděli spolu na lavičce. Ale proč bych měla pořád mluvit já, ať nám o tom řekne přece sám pan zamilovaný." Povýšeně se na mě podívala a já sjel na židli do ještě znuděnějšího sedu než jsem byl před chvílí.
"No, a jakpak ses tuhle blbost dozvěděla?" Zeptal jsem se co nejmileji a zaťal jsem pod stolem pěsti. Holly se na mě zlostně podívala a mlčela. To mi vehnalo úsměv na tváři.
"Krávo." Zašeptal jsem.
"Vole." Odpověděla.
"Ale to přeci víme," spustila teta Florence, "Thomas říkal, že Reilly s někým šel. Ale to je čistě jeho věc, Holly."
"Hm." Řekla prudce Holly, a Bridget na mě ukázala a pak si zaklepala na čelo a zakroutila hlavou.
Ukázal jsem na ni prostředník a dojedl večeři. Postupem let mi docházelo jak naši rodinu nemám rád. Všechno bylo tak snobské, neupřímné a jediné co se dědilo byla schopnost přetvářky. Zdálo se mi, že sem nepatřím a z části tomu tak bylo. Moje matka byla sestřenice strýce Carla, takže ty dvě - Holly a Bridget, byly moje příbuzné jen z malé části. A Thomas byl syn sestry tety Florence která nečekaně brzy zemřela a teta si Thomase vzala jako dvouleté dítě a rozhodla se o něj postarat dokud mu nenajdou pěstounskou rodinu. Tu však nenašli nikdy. Takže Thomas nebyl vůbec můj příbuzný. Beze slova jsem vstal a odnesl prázdný talíř do kuchyně, kde jsem ho dal do myčky. Byl jsem rozčilený a měl jsem sto chutí vlítnout k Holly do pokoje a něco jí tam rozbít. Třeba vystřihnout do jejího oblíbenýho trika pěknou díru nebo jí napsat na zeď, že je jen debilní, blbá, pitomá, hysterická, šílená, zákeřná…A spoustu dalších jejích vlastností které bych na konci zakončil něčím opravdu sprostým. Nenávidím jí. Vyšel jsem z kuchyně a vystoupal jsem po schodech nahoru, přičemž jsem cítil zvědavé pohledy ostatních na svých zádech.
"Tak říkej, jak vypadala?" uslyšel jsem Bridget jak mluví na Thomase.
"Já nevim, moc jsem jí neviděl. Taková tmavovlasá."
"A on za ní běžel nebo co?" ptala se teta zvědavě.
Zaťal jsem zuby a rozzuřeně jsem křikl dolů: "No, jasně, já vás vůbec neslyším!" Potom jsem odběhl do pokoje a měl tisíc chutí křičet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama