VODNÍ LIDÉ: Kapitola třicátá sedmá

22. října 2014 v 19:45 | Katy |  Vodní lidé
Následujícího dne mě rodiče plně zaměstnali zabalováním Kyleových věcí do krabic, a následného nošení dolů a nakládání do auta. Byla to nudná a zdlouhavá práce a kolem čtvrté odpoledne jsem měla pocit, že lepící páska, kterou jsem vše zalepovala, se mi už natrvalo přisála ke kůži. Kyle měl v pokoji tolik zbytečností, že bych nejraději vzala odpadkový koš a vše do něj s potěšeným úšklebkem naházela. Tahle práce nám zabrala celé odpoledne, táta s mámou byli u Kylea v bytě a věci tam rozdělávali, Kyle jezdil sem a tam a věci převážel a Gregory stál u Kylea před domem a věci co přivezl nosil po schodech nahoru. Nepřipadalo mi to jako nejlepší způsob jak věci stěhovat, spíš mi přišlo, že nás naši rodičové chtějí umučit k smrti. Celou tu dobu co jsem pracovala jsem myslela na zprávu od Koko. Nerozuměla jsem tomu. Jak nás mohla vidět? Protože já ji neviděla, to je jisté. Musela si teď myslet, že jsem jí lhala. Ale proč? To by jí nepřipadalo divné? Taková blbost. Jakože bych si vymyslela, že jsem viděla měnit v zrůdu nějakého kluka jen tak? Jako sranda? Nebo si myslela, že jí něco tajím? Několikrát jsem se pokoušela zformulovat zprávu co bych jí poslala zpátky, ale jako kdyby mi někdo vymyl mozek. Nenapadalo mě vůbec nic co bych jí mohla napsat. Prokrista Koko, ty ses snad zbláznila. Proč bych ti lhala? Reilly mi jen vysvětloval to, co jsem viděla. Zakroutila jsem hlavou a vzala papír abych si ty nejlepší fráze z mých myšlenek zapsala. Potom jsem dolepila poslední z osmi krabic co jsem zabalila a odnesla ji k vozu. Otec s Kylem nakládali skříň do vozíku co připevnili k autu. Moc jim to nešlo. Táta na bratra pořád něco nesrozumitelně drmolil - nejspíš co má udělat - a Kyle mu říkal něco jako "prostě to tam dáme tati."
O půl šesté mamka začala připravovat večeři a já jí pomáhala. Měli jsme obalované řízky s bramborem a kompot. Chtěla jsem myslet na něco jiného, ale v hlavě mi pořád zněla slova určená Koko. Večeře se neskutečně dlouho táhla a mamka měla víc přísnou náladu než kdy jindy. Stačilo jenom aby si Gregory trochu nahlas usrkl džusu a mamka na něj vrhla jeden obzvlášť nepříjemný pohled, díky kterému jsem se vždycky cítila jako ten největší idiot. Polykala jsem kousky masa co nejvíc opatrně abych nevydala žádný zvuk a byla jsem nanejvýš zaměstnaná civěním na plnou skleničku přede mnou. Dala jsem příbor k sobě a utřela si ústa ubrouskem. "Díky mami. Půjdu nahoru."
Mamka si mě prohlédla a pak mlčky přikývla. "Dala jsi mu ty peníze?" uslyšela jsem taťku když jsem šla po schodech nahoru.
"Ano. Při stěhování. Snad si nemyslíš, že bych ho poslala do obchodu jen tak, bez ničeho. Má si koupit nábytek, tak dostal peníze."
Kyle jel ještě před jídlem do Nábytku, jednoho z větších obchodů za městem, aby si nakoupil co bylo třeba. Doopravdy by mě zajímalo jestli dají něco i mně. Gregorymu určitě, mámin mazlíček dostane cokoliv by si zamanul, spíš já jsem byla ta, na kterou mamka shlížela se zklamaným výrazem. Nevím co ode mne očekávala, odjakživa jsem byla tichá. A tátovi je všechno jedno. Nebo většinou. V pokoji jsem si sedla na postel a vzala mobil do ruky. Chvíli jsem s ním jen tak žonglovala, ale po nezdařeným pokusech jsem se konečně odhodlala odepsat. Nic. Nemůžu jí napsat. Musím jít za ní. Myslela jsem na to už dlouho, ale nebylo to správné. Nebo ano? Začala jsem pochybovat jestli s tím vůbec mám něco dělat, protože by bylo mnohem jednodušší jí nechat při své pravdě. Jenomže to by mohlo ohrozit naše přátelství, a o to nechci přijít. Nikoho jinak nemám. Nikoho kdo by mi rozuměl. Nikoho koho bych zajímala. Rozhodla jsem se, že za ní půjdu. Ostatně když už byly nějaké spory - malé či velké, tak jsem to vždycky vyřešila tak, že jsem za ní šla. A tak jsem to chtěla vyřešit i teď.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama