VODNÍ LIDÉ: Kapitola třicátá pátá

4. října 2014 v 20:37 | Katy |  Vodní lidé
Asi o hodinu později jsem stála na prahu Kyleova nového bytu a zkoumavým pohledem jsem nahlížela dovnitř. "Katy, pojď dál. Nechceš tam snad celou dobu stát." Řekla máma káravě a založila si ruce na prsou. "Je tu docela zima, že?" Pokračovala a otočila se na tátu a Kylea, kteří stáli za ní a měřili šířku chodby. "Jo. Nikdo tu není, tak se netopí." Přitakal táta a zapsal rozměr. "Dobrá zpráva, ta skříň se sem vejde." "Není to moc na sever?" Promluvila jsem na Kylea, ale odpověď přišla od táty. "Hele, je to chlap. My chlapy nepotřebujem moc slunce." Řekl a usmál se na bratra. "Hm." Zabručela jsem a nakoukla do pokoje ze kterého bude Kyleova ložnice. "Hustej záchod." Uslyšela jsem Gregoryho který vyšel z koupelny. "Je tam průhledný prkýnko." Zašklebil se a vešel do místnosti za mnou. Zkoumavě se díval na tmavomodré zdi a mě hlavou prolétla myšlenka jak by si asi Gregory představoval vlastní bydlení. Určitě pohodlný gauč, obrovská televize a stereo. Nepatrně jsem se usmála a zamířila do obývacího pokoje s kuchyní. "Ů, vysokej strop." Poznamenala jsem a uslyšela mírnou ozvěnu. Až tu bude nábytek tak žádná nebude. Kuchyň byla již namontovaná, podle informací co nám táta říkal celou cestu jsem věděla, že už to tu dřív někdo koupil, ale ani ne po měsíci zase prodal. Celá linka byla lesklá a černá a když jsem si k ní stoupla blíž, tak jsem spatřila maličké bílé krystaly které se třpytily podle světla. Připomínalo mi to noční oblohu. Skříňky, šuplíky a vůbec zbytek kuchyně byl v moderním stylu, samé jednoduché tvary bez zbytečných ozdůbek. Ze stropu visel oválný bílý lustr a vyplňoval tak prázdné místo ve vzduchu. Nad džezem bylo okno kterým bylo pěkně vidět na příjezdovou silnici. V obývacím pokoji se nacházel vstup na prostorný balkón který by se mohl klidně považovat za menší terasu. Napadlo mě, jestli by mi rodiče taky někdy koupili tak pěkný byt nebo na mně víc šetřili, protože tohle rozhodně nevypadalo jako levná záležitost. "Co si dáš sem?" zeptala jsem se Kylea který se vynořil z chodby. "Nejspíš bazén s aligátorem." Řekl ironicky a ušklíbl se na mě. Nic jsem mu na to neřekla a pokračovala: "Určitě tu svoji televizi. Nebo mi ji necháš na památku?" Podívala jsem se na něj pitomě a on se začal smát. Taky jsem se usmála a vešla na balkon. Brzy mě následoval a oba jsem zůstali stát vedle sebe a dívali se na vzdálené domy co ležely před námi, a mně připadalo, že to jsou jen domečky pro panenky co nějaká malá holka zapomněla uklidit. Přemýšlela jsem, jaké to asi bude až Kyle bude bydlet tady. Jestli si sem přivede nějakou ženu nebo zůstane samotář jako teď. Olivie McDonaldová, jedna otravná pihatá holka, asi před rokem pronásledovala bratra všude možně. Kyle se za ní styděl, protože si za to částečně mohl sám. Poznal jí na nějaké párty a ona byla dočista opilá. Tak se jí zeptal kde bydlí a odvedl jí domů, kde jí předal jejím ustaraným rodičům. Ti mu hrozně děkovali a příští den čekal Kylea skoro hodinový telefonát ve kterém mu Olivie stále dokola děkovala a pořád mu říkala "ty můj princi." Od té doby ho špehovala a když ho náhodou nemohla najít tak se vyptávala mě nebo Gregoryho abychom jí řekli kde Kyle je. Ona si totiž z nějakého nepochopitelného důvodu myslela, že s ní Kyle chodí. Kdoví, třeba se jí další den vybavila nějaká smyšlená část onoho večera na párty a domyslela si, že jí tam Kyle políbil, či co. Od té doby jsem ho s žádnou holkou neviděla, ale nejspíš proto, že Kyle se dokázal z domu vyplížit jako myška, a nikdo si toho nevšiml. "To je krása, viďte," řekl táta a my jsme se otočili. "Bydlet takhle na kopečku za lesíkem, a vidět na naší čtvrť." "Ano," přisvědčil Kyle, "akorát bych tomu neříkal "lesík," je to jen pár stromků u sebe." Táta našpulil rty a pevně je zavřel. Potom přistoupil blíž k nám a změnil téma: "Tak, Kyle, máš už nějaký plán co tu bude?" řekl a podíval se na Kyle který se nepřítomně díval dopředu. Potom vzhlédl podíval se ze mě na tátu a zase na mě a zakroutil hlavou. "Musím si to rozmyslet." Zamumlal a odešel pryč. Táta pokrčil rameny a začal blábolit něco o svojí knize, a o tom, že už má námět na svou další a pořád opakoval, že na něj Sophie hrozně tlačí. Sophie byla jeho nakladatelka a já tu ženu moc nemusela. Byla zavalitá se zarostlým obočím a neměla páru o módě, protože věčně vypadala jako velikonoční kraslice. Poslouchala jsem tátu jen z části, a přála si být už doma, poněvadž jsem dostala nápad na pěkný obrázek. Asi za čtvrt hodiny Kyle zamykal svůj byt a klíče schovával do jedné ze svých hlubokých kapes u kalhot. Mamka zase žvanila o tom, že jí je zima a mě začala bolet hlava. Byla jsem potichu a snažila se ignorovat rozhovory mojí rodiny, a raději jsem dotvářela svůj nápad. Měla jsem dobrou náladu, stejně jako ráno, akorát mi někdy projela po páteři studená vlna a já se otřásla. Způsobovala to myšlenka na Reillyho, a při níž jsem se cítila tak nemožně. Měla jsem nutkání zavolat Koko, ale věděla jsem, že to není dobrý nápad. Proto jsem ty špatné myšlenky stále překrývala těmi dobrými a dokonce jsem se donutila vesele usmívat. Doma jsem šla najít svůj mobil a našla jsem ho hluboko ve svém batohu. Byl celý umatlaný a tak jsem ho utřela do trika. Blikala mi tam nová zpráva a tak jsem jí bez zaváhání otevřela. Párkrát jsem zamrkala a nevěřícně si zprávu přečetla ještě jednou, ale pořád jsem tomu nevěřila. Zkusila jsem to napotřetí a ještě po čtvrté, ale to už můj mozek přestával vnímat. Seděla jsem jako opařená a pořád civěla na zprávu. Nemohla jsem tomu uvěřit. Nemohla to být pravda. To už jsem ze života neměla dostatečně velké peklo? -Prý se ho bojíš, to určitě. Viděla jsem tě s ním.- Koko. Psala mi Koko.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katy | Web | 4. října 2014 v 20:39 | Reagovat

Moc se omlouvám, že to není moc přehledně zarovnané, zlobí mi počítač. :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama