VODNÍ LIDÉ: Kapitola třicátá první - Reilly

12. září 2014 v 15:26 | Katy |  Vodní lidé
"To je zase žrádla," poznamenal Thomas když jsme s plným košíkem opouštěli prodejnu. "A samý konzervy. Hrášek, fazole, kukuřice. Kukuřice? To snad ne." "Dlouho nám to vydrží." Řekl jsem a krátkým pohledem jsem přejel po nakoupeném zbožím. Kráčeli jsme svižným tempem k autu, když tu jsem koutkem oka uviděl nějakou osobu na protějším chodníku. Připadalo mi, že jí znám a tak jsem se zastavil. Katy. Měla na sobě svůj tmavě modrý kabát a koukala k zemi. Nevěděl jsem co dělat. Thomas šel dál - nejspíš si nevšiml, že jsem zastavil, koukal do mobilu. Popošel jsem ke straně a podíval se na ní ještě jednou. Teď jsem už viděl jen její záda a husté kaštanové vlasy. Šla rychle, ruce měla zabořené v kapsách a vypadala zamyšleně. Přesto, že jsem jí neviděl do obličeje, tak jsem poznal zármutek v její náladě. Udělal jsem pár kroků k Thomasovi a pak se zarazil a vrátil se zas na to samé místo, kde jsem předtím stál. Měl jsem neuvěřitelně velké štěstí, že jsem jí potkal, mohl jsem jí všechno vysvětlit, tak jak to je. Ale zase to byla smůla, protože jsem vůbec netušil jak jí to vysvětlit, dokonce jsem ani neměl zdání co jí řeknu, pokud vůbec za ní půjdu. "Thomasi!" křikl jsem jeho směrem. Otočil se a zatvářil se nechápavě. "Co chceš?" zavolal na zpět a já za ním doběhl. Přitom jsem se přes rameno podíval kde je Katy. Stála už na rohu ulice. Nesměl jsem marnit časem. "Můžu jít pěšky?" řekl jsem a nejspíš to neznělo moc přesvědčivě, protože Thomas povytáhl obočí. "Pěšky?" pronesl pomalu. "Ty chceš jít pěšky?" Ohlédl jsem se. Už zmizela. Nezbývalo mi nic jiného než Thomasovi letmo nastínit svoje úmysly. "Fajn," odfrkl jsem si. "Jdu za holkou. Stačí?" Thomasovi se na tváři objevil široký úsměv. To snad ne, ne, nechci poučky o ženách. "Mně to hned přišlo podezřelý, ty kluku jeden. A jaká je? Vsadil bych se, že tu před chvilkou prošla." Povzdychl jsem si. Takhle už jí nedoženu. "Víš co, zapomeň na to. Nikam nejdu. Už je stejně pryč, tak co." "No to teda ne." Zamračil se a zkřížil ruce na prsou. "Padej za ní. Dělej, je to tvoje první. Neprošvihni příležitost." Už jsem se nadechoval, že to není moje holka, a že to ani nikdy nebude, ale to bylo zbytečně dlouhé vysvětlování. Místo toho jsem se rozeběhl přes ulici na druhý chodník, a brzy zmizel za rohem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nikka | E-mail | Web | 13. září 2014 v 14:11 | Reagovat

ach :D krásná kapitolka :D mám jen jednu kritiku, je krátká... Kdyby tam bylo, i to jak si s ní promluví, byla bych spokojenější :D no takhle se aspoň budu těšit na další :D

2 Katy | Web | 13. září 2014 v 16:19 | Reagovat

Já vím, já vím. Další bude delší přísahám. :D

3 Kai | Web | 14. září 2014 v 20:20 | Reagovat

Ahahah... dobře, svátopravě slibuji, že jsem připravena příští víkend zasednout a celé to dočíst ;) Jinak teď jsem kousek přečetla a je vidět, že se zlepšuješ ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama