VODNÍ LIDÉ: Kapitola dvacátá sedmá 1. část

12. srpna 2014 v 9:25 | Katy |  Vodní lidé
Omlouvám se za opoždění další kapitoly. Bohužel mám doma problém s připojením k wifi, takže nevím jestli bdu dávat další díly v terín co předem stanovím. Moc se omlouvám, ale děkuji za stálou podporu.

Vždycky jsem milovala zdobení stromečků. Na Vánoce jsme mývali středně velkou jedli a zdobili jsme ji dvacátého třetího prosince. Když jsem byla menší tak jsme stromeček nezdobili, ale objevil se dvacátého čtvrtého již ozdobený v celé své kráse. Tatínek říkal, že za to můžou vánoční kouzla, která vznikají díky vůním při pečení cukroví. Když jsem však já, Kyle a Gregory vyrostli, tak bylo rodičům jasné, že na takové věci jim už neskočíme, stejně jako to záhadné zjevení dárků vždy hezky naaranžovaných pod jedlí. A tak jsme stromeček začali zdobit my, aby táta nemusel do doby než se odstěhujeme, skrývat stromek ve sklepě a pak ho ráno nosit do schodů ke krbu v obýváku.
Dnes vydatně sněžilo a já jsem měla dobrou náladu. Pouštěla jsem si známé vánoční songy a tancovala do rytmu písniček a věšela na větvičky různorodé ozdoby. Kyle dal na strom akorát světélka a šel někam s kamarády, a Gregory neměl na zdobení náladu, takže jsem na to zbyla sama. Popravdě řečeno mi to ani nevadilo, protože jsem si aspoň mohla věšet ozdobičky kam jsem chtěla a nikdo mi do toho nekecal. Což byla jedna ze společných vlastností mých bratrů.
Byl večer a já jsem vnímala Vánoce v celém svém těle. Mamka pekla vanilkové rohlíčky a tak se z kuchyně linula lákavá vůně, díky které táta každou chvílí dusal po schodech a šel do kuchyně kde si musel vzít noviny, nalít pití a další výmluvné věci, při kterých se nenápadně připlížil k upečeným sladkostem a pár si nacpal do pusy. Mamka ho přitom načapala a smála se a táta se tvářil uraženě když mu řekla: "Ty tlusťochu, tím tvým běháním po schodech bys zhubnul, ale když se tady pak láduješ, tak to zase nabereš!" Nakonec se táta taky usmál, a začali spolu tančit na jednu krásnou vánoční píseň, All I Want For Christmas Is You.
Byla to taková vánoční idylka, rodiče se nehádali, a ani na nás moc nekřičeli. Na Vánoce byli vždycky takoví, a já to nedokázala pochopit.
Pověsila jsem poslední červenou kouli s obrázkem zasněžené chaloupky, a sedla si do křesla. Mamka uvařila svařák a já si mohla trochu nalít. A tak jsem seděla a v ruce držela horký hrníček s pitím uvnitř, a přála si, aby Vánoce byly pořád. Všechno by bylo tak krásné, žádné starosti, klid a mír.
Vzpomněla jsem si na svoji poslední schůzku s paní Barnesovou. Paní Barnesová byla hubená starší žena s předkusem a světle šedými vlasy, které měla neustále v malém culíčku na temeni hlavy.
Už tři roky jsem k ní chodila, byla to moje psycholožka, a měla jsem jí ráda. Nevěřila totiž mínění mých rodičů, že je divné kreslit zvláštní bytosti, jako jsou elfové, draci a jiní, a dokonce o nich přemýšlet a snít. Přesto jsem k ní chodila. Dávala mi různé rady jak se vyvarovat hovoření o těchto věcech s někým kdo pro to nemá pochopení, a říkala mi, jak zapadnout do různých vrstev společnosti.
Nikdy jsem si nemyslela, že by se jí podařilo něco mě naučit. Připadala jsem si pořád stejná, nezajímavá tmavovlasá holka s hnědýma očima a pitomou, lehce zranitelnou osobností.
Ovšem, když jsem se teď zamyslela, tak jsem se možná trochu změnila. Nevěřila jsem každému koho jsem znala sotva měsíc, a víc jsem se uzavřela do sebe. Myslím, že ty schůzky měly pozitivní i negativní výsledek.
"Teď se delší dobu neuvidíme, Katy," slyšela jsem v hlavě hlas paní Barnesové. "budu teď pracovat jinde, a sem budu jezdit jednou týdně." usmála se, a pohladila mě po vlasech.
"Dobře." slyšela jsem sebe jak přikyvuji. Potom jsem šla domů. A paní Barnesová už nepřijela.
Opřela jsem si hlavu o opěradlo křesla a dopila svařák. Bylo ho jen malinko. Zatím mi nikoho nepřidělili. Pomyslela jsem si. Měla bych dostat novou psycholožku nebo psychologa. Už pár týdnů se nic nestalo, a tak se možná rodiče rozhodli, že ty schůzky nepotřebuju. I když mi to nepřišlo moc pravděpodobné.
Táta s mamkou dotančili a vrátili se každý na své stanovisko - táta k počítači, máma do kuchyně.
"Vypadá to pěkně." řekla mamka, a já se na ni otočila.
"Myslíš?"
"Proč jinak bych ti říkala." usmála se na mě a špinavé ruce si oklepala do své doposud neposkvrněné zástěry a zadívala se na stromeček, který v šeru pomalu končícího odpoledne nádherně zářil a spousta světýlek se tak odrážela od skleněných pestrobarevných vánočních ozdob. Takhle jsem měla maku ráda. Nebyla taková naštvaná a pesimistická jako obyčejně. Připadalo mi, že o svátcích jí zastupuje někdo jiný a ona je mezitím u nějaké cizí rodiny kterou pořád pucuje jako mě, Kylea nebo Gregoriho. Nebo tátu.
"Děkuju." řekla jsem směrem k mámě na její pochvalu. Na to jsem se přemístila z křesla na náš kožený gauč. Tahle kůže mě vždycky hrozně rozčilovala, v létě se lepila na holou kůži a v zimě byla nepříjemně studená. Nikdy jsem nepochopila proč si naši nepořídili nějaký z těch perfektně pohodlných gaučů, jako mají doma Jamesovi. Štěstí bylo, že o různých svátcích byla pohovka pokryta dekou - vánoční, velikonoční, halloweenskou, vždy podle toho, co za svátek byl.
Lehla jsem si na bok a poslouchala hudbu. Venku pořád sněžilo a pomalu nastávala tma. Zajímalo by mě, jestli Britney přijede na Vánoce. Poslední dobu jsme si moc nevolaly, a tak jsem o takových věcech skoro nic nevěděla.
Asi po deseti minutách jsem to už nevydržela a rozhodla se jít Koko zavolat. Mobil jsem měla nahoře v patře, takže mi nezbývalo nic jiného než vstát a jít tam.
Na telefonu jsem si vyhledala kontakt na Koko a s vyzvánějícím mobilem jsem se usadila na zem před koupelnou.
Počítala jsem kolikrát to zazvonilo. Pětkrát, osmkrát, patnáctkrát. Na dvacáté třetí jsem už vzdávala, že to vezme, a po dvacátém osmém jsem to položila. Chvíli jsem čekala jestli mi nezavolá zpátky, ale nic. Tady nahoře nebyla hudba z obývacího pokoje skoro slyšet. Jenom jemné šeptání, a když jsem si toho nevšímala, tak nebylo slyšet nic.
Najednou mi mobil zavrněl v ruce. Podívala jsem se na displej: nová zpráva. Otevřela jsem jí.
Počítej do dvaceti a přitom se běž pomalu podívat ke dveřím, pak otevři.
Koko
Nad tou zprávou jsem se usmála a vstala. Opravdu pomalu jsem sešla po schodech a počítala. Nakonec jsem sáhla na kliku u dveří a otevřela je.
Nikdo. Nikdo tam nestál.
"Baf!" vykřikla Koko a vyřítila se zpoza rohu našeho domu. Hrozně jsem se lekla, ale bylo mi to jedno.
"Ježiši ahoj!" smála jsem se a navzájem jsme se objaly. Na kapuci u kabátu měla jemný poprašek sněhu.
"Pojď dovnitř." Pobídla jsem jí a zavřela za námi dveře.
"Vůbec nemáš představu jak se mi po tobě stýskalo," řekla a oklepávala si boty o rohožku. "Některý holky jsou fakt děsný krávy." Pokračovala hlasitě a já doufala, že jí mamka neslyšela.
"Kvůli čemu?" zeptala jsem se.
"No, podle mě je dost pošahaný sladit si barvu nehtů s kabelkou a očními stíny. Nebo se v jednom kuse fotit." Říkala a kabát pověsila na věšák.
"A s takovejma jsi byla na pokoji?"
"Ne, naštěstí. A navíc na pokojích jsme po dvou. Dobrý den paní Darbyová!" nakoukla do kuchyně a mamka se na ní přívětivě usmála.
"Ahoj Britney, co škola?" zeptala se a pečlivě si jí prohlížela.
"Ujde to. Není to špatný, vlastně, vcelku fajn." Odpověděla Koko a mamka chápavě přikývla.
"Jdeme nahoru." Oznámila jsem mámě a s Koko jsme vyšly na chodbu a po schodech do mého pokoje. Nakoukla jsem dovnitř a spatřila bratra. Nechtěla jsem, aby nás s Koko poslouchal, i když to pro něj nebylo nic zajímavého, spíše otravného, a pravděpodobně by to neudělal. Ale i přes to jsem se rozhodla jít do Kyleova pokoje.
"Hmmm, nejspíš není uklízecí typ." Zhodnotila Koko binec v místnosti a začala si prohlížet Kyleovi medaile z hokeje.
Já jsem odhrnula kupu oblečení na posteli a usadila se do tureckého sedu.
"To víš, kluci," řekla jsem, "myslíš si snad, že kdybych nebyla s Gregorym v pokoji takže by to tam vypadalo jinak?"
"Já sourozence naštěstí nemám." Usmála se Britney a posadila se vedle mě.
"Ach Katy musím ti toho tolik říct, změnilo se strašně moc věcí." Při těchto slovech mně malinko zamrazilo.
"Tak povídej." dostala jsem ze sebe a byla trošku nervózní. Snad neuslyším nic zlého.
"Takže," začala, "moje spolubydlící je báječná. Hrozně jsem se bála, že bude nepříjemná, budou jí vadit moje rovnátka, žvejky, no já nevím co ještě, ale upřímně mi spadl kámen ze srdce když mi představili Grace."
"Grace?" povytáhla jsem obočí.
"Jo. Máme toho tolik společnýho. Tak třeba má taky rovnátka. Píše levou rukou jako já, má ráda růžovou jako já, ráda čte komiksy jako já. No není to super?" usmála se a vrhla na mě pohled plný očekávání.
Popravdě jsem z toho neměla dobrý pocit. Našla si někoho jiného. Bylo to zlomyslné, ale v hloubi duše jsem doufala, že si nenajde žádnou kamarádku, a že mi bude často volat a stěžovat si. Snažila jsem se počítat s touhle nemilou variantou, že se tam s někým skamarádí, ale moc mi to nešlo.
"Je to super." Přikývla jsem a snažila se o příjemný tón. Snad se o tom už nebudeme bavit.
"Jediný větší rozdíl mezi námi je, že je vysoká a já malá. Taky si nejsme podobné, to je samozřejmé."
Koko se radostně usmívala, a mně to začínalo vadit.
"Vlastně mám naši společnou fotku, hele." Řekla a naklonila se ke mně. Před oči mi strčila mobil na kterém zářila fotka. Držely se za ramena a usmívaly se. Pozorně jsem si tu Grace prohlédla - měla světlé rovné vlasy těsně pod ramena, drobné pihy a velký nos. Byla docela silná, její ruka vypadala v porovnání s tou Britneyinou směšně, jako kdyby byla nafukovací. Tvářila se velmi zvláštně, na tváři měla takový křečovitý úsměv, a v jedné tváři se jí dělal dolíček. Nebyla ošklivá, ale nedalo se o ní říct, že je hezká.
"Hmm, dobrý." Řekla jsem kuňkavě. Všimla jsem si, že mají na ruce stejný náramek.
"Myslím, že mě má Grace za nejlepší kamarádku," řekla Koko a zasunula si mobil do kapsy. "Pořád chodí za mnou."
"Vadí ti to?" vyhrkla jsem až moc rychle.
Koko na mě pohlédla. "Ani ne," přiznala. "Totiž - jenom někdy. Ovšem zatím jsme se nepohádaly a navíc se tam nikdo jiný se mnou nebaví. Jsme jako já a ty."
Při těch slovech jsem zatnula pěsti a hned je zase povolila. Co to dělám? Ptala jsem se sama sebe. To jsem vážně tak sobecká a nechci aby měla kamarádka radost?! Jsem. Uvědomila jsem si. Bohužel jsem sobec a navíc srab, protože jí to neřeknu.
Koko ještě hodnou chvíli mluvila o Grace a o věcech co spolu prožily, a já jsem se zmohla jen na krátká přikyvování. Moje radost z Britneyina příjezdu maličko pominula.
Když už jsem chtěla nějakým šetrným způsobem změnit téma aniž bych jí urazila, tak to Koko udělala sama.
"Jé, já tady pořád jenom mluvím o nás dvou a ani se nezeptám na tebe. Ach jo, jsem děsná. Promiň."
"V pořádku," řekla jsem automaticky, "klidně pokračuj."
Huso! Vynadala jsem si v duchu. Naštěstí chtěla abych mluvila chvilku já.
"Dám si pauzu na žvejkačku." Řekla a vytáhla balíček ze svojí proužkované kabelky.
"A co chceš abych ti řekla?" namítla jsem.
"Já nevím. Co třeba ten novej kluk, Reilly, nebo jak se jmenoval."
Polkla jsem. Teď přede mnou leželo důležité rozhodnutí. Mám jí to říct nebo ne? Co když mě bude mít za blázna?
"No, vlastně ti musím něco říct." Začala jsem vážnějším tónem než jsem měla v úmyslu. Zkusím to.
"Chodíš s ním!" vypískla Koko.
"Ne!" řekla jsem rychle, ale bylo pozdě.
"Ale chodíš. Vidím ti na očích jak seš do něj zabouchnutá. No teda, to je krása!" začala se smát a prozpěvovat: Katy a Reilly, Katy a Reilly, Katy a Reilly…
"Nechodím s ním!" zavrčela jsem a Koko se přestala smát.
"To je škoda," řekla smutným tónem. "Byli byste pár k pohledání." Ušklíbla se.
"Ty seš blbá!" řekla jsem a mrskla po ní jeden Kyleův smradlavý dres, co jsem měla u kolena.
"Fůůůj!" řekla zhnuseně a dvěma prsty si ze sebe ten hnus stáhla.
"To máš za to." zasmála jsem se.
"Ha-ha." Řekla naštvaně, ale potom se rozesmála. Smály jsme se ještě hodnou chvíli, dokud nepopadla taky nějaké oblečení a nehodila to po mně. Potom jsme po sobě házely věci hlava nehlava a nepřetržitě se hihňaly.
Když už nás bolely břicha od smíchu, tak se Koko posadila do tureckého sedu a do pusy si dala čerstvou porci žvýkaček.
"Cože jsi mi to chtěla říct?" řekla když pečlivě rozžvýkala jahodovou gumu. "Něco s tím Reillym, povídej, přeháněj."
"Opravdu s ním nechodím." Řekla jsem jí na její přihlouplé culení.
"Dobře," přikývla, "tak jo." Najednou vypadala strašně vážně. Její brýle s tlustými sklíčky náhle nepůsobila vůbec komicky, ale učitelsky. Dívala se na mě s velkým zájmem a očekáváním.
Co udělá? Dokázala jsem si představit tisíce reakcí na věc, co jsem jí chtěla říct, ale nemohla jsem s jistotou tvrdit, že jedna z nich bude správná. A vůbec, mám jí to říkat? Mám riskovat možný konec našeho přátelství? Co když tomu neuvěří?
Cítila jsem její pohled. Dívala jsem se k zemi a netroufala si vzhlédnout do jejích očí.
...pokračování příště...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 *Meli* | Web | 12. srpna 2014 v 19:00 | Reagovat

Katy neudělala jsi to nějaké dlouhé? Neber to prosím jako kritiku, já dobře vím že toho moc nenapíšu a že nemám co kritizovat. A taky nevím jak to vypadá na počítači ale na mobilu je to obrovsky rozsáhlé ale jinak moc hezký :-D

2 MadelinMedy | Web | 12. srpna 2014 v 19:25 | Reagovat

Moc se mi to líbí, ale souhlasím s Meli nejsem zrovna velký fanda dlouhých článků. Ale máš to vážně pěkné. :-)

3 Naira | 17. srpna 2014 v 23:16 | Reagovat

Wau, dlouhé, ale s chutí to okomentuju ;D.
Vánoce, krasný a poklidný čas jak by řekl každý jiný, ale to co právé prožívá se těmito slovy nahradit nedá. Rodiče nasadili na vánoční ducha a dle mého názoru by tak mohla pokračovat i Katy, teda kromě teď dvou náhlých změn. Koko vypráví o své kamrádce na nové škole- přijde mi to docela špatné, přece je u své nejlepší kamrádky, kterou dlouho neviděla a pořád mluví jen o ní!! Ale zpět k hlavní hrdince.  Řekne Katy Koko pravdu o Reilym? Nebo ne? Ikdyž je to otázka vteřin, či minut na překliknutí na novou kapitolu, pořád jsem netrpělivá.
Ikdyž píšu pozdě, hodně pozdě jsem vděčná, že si jí udělala tak dlouhou a já si mohla pěkně počíst, ikdyž trochu pozdě.

4 Kai | E-mail | Web | 19. října 2014 v 22:36 | Reagovat

Líbí se mi, jak se postupně mění názory, ale: Díky bohu, něco delšího :D Každopádně dostala jsem chuť na vanilkové rohlíčky a musela si pustit All I want 4 chrismas... fakt díky :D :D Jinak Koko mě trochu zarazila, hlavně jsem si díky ní ale uvědomila, jak se hlavní hrdinka změnila. Uvidíme, co jí řekne :D :D (lol, teď mě zaala zajímat tvá/Vaše reakce, až si otevřete "poslední komentované" a bude tam trochu těsno :D )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama