VODNÍ LIDÉ: Kapitola dvacátá šestá

30. července 2014 v 20:31 | Katy |  Vodní lidé
Omlouvám se, za pozdější zveřejnění dalšího dílu. Ovšem doufám, že potěší.

Byla jsem na kraji naší ulice, a zrovna když jsem si vzpomněla, že jsem nekoupila balící papír, tak jsem uviděla Reillyho. Stál u jejich branky a zřejmě mě uslyšel jak jdu, protože se otočil.
Ztuhla jsem. Stála jsem na místě jako přibitá a oči upírala na něj. Před obličejem se mi zase zjevil výjev včerejška.
"Katy." uslyšela jsem Reillyho. Promluvil na mně. Odstoupil od branky a zamířil ke mně.
"Ne." zašeptala jsem a začala couvat. Koutkem oka jsem se podívala na náš dům a rozeběhla se k němu.
"Katy!" křikl Reilly. "Počkej, prosím!"
Nezastavila jsem. Hned jak jsem se dostala k vchodovým dveřím tak jsem je rychle otevřela a vpadla dovnitř. Dárky jsem nechala u věšáku a proběhla celým bytem, jestli jsou zavřena všechna okna. Potom jsem se přiblížila k dveřím a vykoukla malým okýnkem ven.
Stál před brankou.
Žaludek se mi stáhl, a opřená o dveře jsem sjela k zemi. Objala jsem rukama kolena a hlavu zabořila mezi ruce. Snažila jsem se rozdýchat začínající pláč, a utřela jsem si slzu strachu, co se mi vydrala z oka. Seděla jsem a doufala, že už odešel, že se nesnaží dostat ke mně nebo že nečeká až se setmí, aby se k nám vloupal a zabil mě.
"Ne, ne." vydala jsem ze sebe a bylo mi jedno, že se mi hlas mění ve vzlykání. Chtěla jsem, abych neviděla včera tu hroznou scenérii a aby mě vůbec nenapadlo se za Reillym vydávat.
Po pár minutách jsem se odhodlala podívat ven. Reilly tam nebyl.
"Díkybohu." vydechla jsem a utřela si mokré oči. Nakoupené věci jsem strčila pod postel a sešla jsem dolů kde jsem se uvelebila u televize. Potřebovala jsem se odreagovat.
Asi za čtvrt hodiny přišel Gregory. Cesta domů se mi protáhla na hodinu a tři čtvrtě, což se mi ještě nikdy nestalo. Kyle přišel chvíli po něm a spolu jsme si zahráli šachy.
Většinou když jsme hráli šachy tak jsem ho porazila, ale dnes jsem prohrála rovnou čtyři hry za sebou.
"Co je s tebou? Nejseš dneska ve formě." řekl a začal uklízet figurky, protože jsem už odmítla hrát dál.
"Hmmm." zabručela jsem a podívala se k zemi. "Bolí mě hlava."
"Aha," přikývl Kyle, "nemusela jsi hrát, jestli ti není dobře."
"Já vím. Chtěla jsem." řekla jsem.
"V tom případě," Kyle mi podal ruku, "děkuji za hru. Hrála jsi dobře, ale já byl lepší."
Stiskla jsem jeho ruku. "No hezky ses pochválil." ušklíbla jsem se.
Kyle se na mě usmál a odešel uklidit šachy kam patřily. Lehla jsem si na gauč a zavřela oči.
Prázdniny začínaly už zítra. Byla jsem ráda, že se nemusím učit na příští školní den, a doufala jsem, že Powellovi odjedou někam hodně daleko, tak daleko, abych Reillyho nemohla potkat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Naira | 31. července 2014 v 14:01 | Reagovat

Hoj, já vůbec neví co mám psát, je to úžasné, ale není to tak rozsáhlé, abych to mohla v klidu ohodnotit, takže budu hodnotit několik povídek najednou. (Líbí se mi jak píšeš, ale je to malé množství na dání komentářu)
25-26: Takže nakupování dárků, hmm. Já obdivuji to, že dokážeš psát o zimě v létě, mě to nikdy nejde, vždycky to buď pokázím nebo na to zapomenu.
Jít okolo domu člověka, který tě vystrašil k smrti je poněkud hrdinské, ikdyž nemá jinou možnost, když je naproti. A pak jí ještě chtěl zastavit, co si měla v tu chvíli myslet? Že jí utopí? Vymyje mozek nebo něco takového? Toho bych taky neriskovala.
Adios a těším se na příští kapitolu C:

2 Katy | Web | 7. srpna 2014 v 23:08 | Reagovat

S dalším dílkem můžete počítat o víkendu nebo v pondělí. Do soboty jsem na dovče. :D

3 Kai | E-mail | Web | 19. října 2014 v 22:26 | Reagovat

No, nemůžu souhlasit, že něco z toho bylo hrdinské, ale zase to na mě působí mnohem realističtěji, než cokoliv, co kdy dokážu napsat já :) Líbí se mi to už jen z toho důvodu, plus všechny ostatní (dříve -- few min ago) nastíněná hlediska a že vodní lidé nejsou sexy :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama