VODNÍ LIDÉ: Kapitola dvacátá pátá

23. července 2014 v 20:31 | Katy |  Vodní lidé
Následující den jsem strávila doma. Nařídila mi to mamka, a já jsem byla jenom ráda. Říkala, že po tom šoku bych si mohla jeden den odpočinout, a já jsem jí to s radostí schválila a znovu si vlezla do postele a usnula.
Spala jsem do půl desáté a snídani jsem si snědla u televize. Nic nedávali, jenom nějaký pořad o vaření, jinak samé teleshopingy. Tak jsem se raději dívala na recept na kuřecí závitky, než abych se rozčilovala u mixéru s číslem na studio, kam můžete zavolat a stroj si objednat. Jedla jsem míchaná vajíčka s chlebem a pila k tomu pomerančový džus, což byla strava co má matka vyloženě nesnášela. Ta by mi přinesla cereální tyčinku a sklenici mléka.
Dopoledne příjemně plynulo, až do chvíle, kdy jsem si uvědomila, že bych měla sehnat vánoční dárky. Vůbec se mi nechtělo vyjít z domu na zahradu, natož abych lítala po městečku a sháněla dárky pro čtyři lidi. Ale nakonec jsem se převlíkla z pyžama do riflích, trika, svetru a kabátu a nazula boty a vykročila z domu.
Sněhu bylo čím dál víc, a díky tomu narůstala i zima. Připadalo mi, že venku je tak minus padesát, i když to nebylo možné, a na ruce jsem si navlíkla rukavice. Okolo Reillyho domu jsem šla s velkým odstupem a nedívala jsem se na něj.
Pro dárky jsem neměla namířeno nikam jinam než na Kulaté náměstí. Čekala jsem, že bude narvané, a že u pokladen budou dlouhé fronty, jako obyčejně, když jsme šly s Koko nakupovat před Vánocemi, ale nikde nic takového nebylo. Zapomněla jsem, že bylo dopoledne, a většina nakupujících byla v práci. Teď byl v každém obchůdku tak jeden člověk, nanejvýš dva lidé.
Nejdříve jsem šla do knihkupectví, protože v knihách jsem dost často objevila dárky pro ty, kterým jsem neměla vymyšlený dárek. Otřela jsem si podrážky o rohožku před krámem, a otevřela dveře. Zavanula ke mně krásná vůně nových knih, které čekají na své majitele, nebo při nejmenším na ty, kteří otevřou jejich stránky a zalistují jimi.
Nasála jsem onu vůni a rozhlédla se. Všude knihy. Podle nápisů na obalech jsem hledala různá oddělení. Kuchařky, dětské knížky, sport, komiksy. Našla jsem i jednu tátovu knihu, Krása noci. Ta pojednávala o třicátníkovi, který se po nocích poflakoval po barech a hledal tu pravou dívku pro něj, ale nedařilo se mu, až jednou kolem půlnoci šel na mol opilý domů a potkal ženu, která když viděla v jakém je stavu, tak ho odvedla k sobě domů. Dále tam byly různé zápletky s touto ženou a na konci knihy, když se daný muž do této ženy zamiluje a ona do něj, tak mu dívka oznámí, že má rakovinu a že jí zbývá rok života, potom zemře. Chlapíkovi to nevadí a rozhodne se být s ní až do konce. Ona samozřejmě zemře a nešťastný pán se rozhodne vzít si život a tak skočí z mostu a zabije se.
Tahle kniha se mi nikdy moc nelíbila, ale táta za ni dostal spoustu cen, takže byla úspěšná. Ostatně, v regálu kde jsem jí našla byla poslední.
"Krásná kniha." uslyšela jsem hlas za sebou. Leknutím jsem sebou trhla a otočila se. Za mnou stála drobná postarší prodavačka. Měla tmavé oči a milý úsměv.
"Poslední kus. Udělej radost mamince a kup jí knížku k Vánocům, bude nadšená ze schopností tohoto spisovatele." řekla paní a knihu vyndala z regálu.
"Ne, děkuji." usmála jsem se. Jenže paní to tak lehce nevzdávala.
"Proč ne?" zeptala se a maličko se zakabonila.
"Napsal jí můj táta." řekla jsem a byla zvědavá na odpověď. Paní pootevřela ústa a pomalu přikývla. Nebyla jsem si jistá, jestli mi neřekne, že si vymýšlím nebo mi uvěří.
"Táta?" zopakovala pomalu.
"Ano," přikývla jsem. "Frank Darby."
"Oh, tvůj tatínek je skvělý spisovatel." řekla prodavačka ještě pořád trochu překvapeně.
"Říká se to o něm." řekla jsem, i když jsem nebyla stejného názoru. Ani jsem neměla chuť se bavit o tátovi, chtěla jsem jen vybrat knížku. A v žádném případě jsem nechtěla být od někoho vyslýchána ze soukromých záležitostech mého otce.
Popošla jsem k jiným regálům, ke kuchařkám. Možná by se mámě jedna hodila. Měla by se naučit pořádně vařit. Většinu jídel u nás vařil táta, nebylo divu když byl celé dny doma. Kromě dneška, dnes byl na nějaké slavnosti.
Paní taky popošla. Už jsem si připravovala co jí řeknu. Něco jako že mi táta nakázal nikomu neprozrazovat jeho osobní informace, když vtom paní odešla ke kase. Oddychla jsem si a vybrala kuchařku pro mamku. Byla docela pěkná a i za přijatelnou cenu.
Pomalým krokem jsem se vydala k pokladně a knihu položila na stůl. Paní se na mě mile usmála. "Je to všechno?" zeptala se s úsměvem. Přikývla jsem. Na to mi řekla cenu a já jsem otevřela peněženku a peníze jí dala na otevřenou dlaň.
Ještě jednou jsem se podívala po regálech jestli neuvidím něco pro bratra, ale protože jsem nic nenašla, tak jsem pomalým krokem zamířila ke dveřím ven.
"Pozdravujte ode mne tatínka." uslyšela jsem hlas ženy.
"Budu." usmála jsem se na ni přes rameno a vyšla na mráz. Dveře za mnou pěkně cinkly.
Nakonec jsem Gregorymu koupila pánský deodorant v dárkovém balení, Kyleovi chránič na zuby, ten mě stál nejvíc, tátovi tmavě modrou kravatu a mámě tu kuchařku. Prošla jsem tak celé Kulaté náměstí, a po tak dlouhém nakupování jsem se rozhodla na chvíli si nout do místí prodejny pečiva. V celém Green Hills bylo pekáren pět, aby lidé nemuseli chodit pro pečivo moc daleko, stejně jako prodejen se zeleninou a ovocem. Větší obchody byly jenom dva, zato ty nabízely zboží od sýrových rohlíků až po spodní prádlo.
Tuhle pekárnu jsem však měla docela ráda. Ne že bych měla nějak v oblibě obchody, ale tento krám byl celý do bílé a růžové barvy, a nacházelo se v něm několik krásných boxů na sezení a pult nad kterým se tyčil velký skleněný lustr. Taky všude byly poličky na kterých byly vystaveny zdobené talíře, a po celém krámku voněla vůně čerstvého pečiva. Starší babičky si sem chodily popovídat a maminky s dětmi se tu stavovaly koupit rohlíky pro svoje ratolesti.
Já jsem se rozhodla tu poobědvat. Nechtělo se mi chodit do hospod, kterým se říkalo vznešeně "restaurace," a přitom to byly pajzly ve kterých se nacházeli ti největší ožralové z města. Na to, abych šla domů jsem byla příliš líná, a nejbližší místo, kde bych se mohla dobře najíst, byla tahle prodejna.
"Jeden sýrový croissant," řekla jsem u pultu. "ten plněný, ne ten sypaný sýrem."
Dívka která tu zřejmě byla na brigádě,mi dala na talíř oběd a já jsem zamířila k volnému boxu.
Pohodlně jsem se usadila, a skontrovala jsem dárky, jestli jsou všechny. Naštěstí jsem nic neztratila, a tak jsem se zakousla do křupavého těsta. Byla jedna hodina, jak jsem zjistila podle hodin. Ostatní si ve škole ještě chvilku posedí. Táta doma nebude dřív jak ve čtyři, takže jsem měla jisté, že až přijdu domů tak si ještě užiju samoty.
"Hmm." zamručela jsem. Jídlo bylo opravdu moc dobré. Po croissantu jsem si objednala horkou čokoládu, kterou jsem vyzunkla jedna dvě. Potom jsem vyrazila domů.

Oblékla jsem si kabát a vyšla na čerstvý vzduch. Dnes bylo mnohem chladněji než včera, a sněhu bylo skoro dvakrát tolik. Celou cestu jsem se příšerně loudala a myslela na nejrůznější věci. Hlavně jsem nechtěla myslet na Reillyho.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nikka | Web | 29. srpna 2014 v 11:02 | Reagovat

Omlouvám se, že jsem tu tak dlouho nebyla a kapitola byla moc pěkná :-D jdu číst dál :-D :-D

2 Kai | E-mail | Web | 19. října 2014 v 22:21 | Reagovat

No, má můj obdiv, že se na nákupy vydala tak zkrátka... jen mi připomněla Vánoce a to, že si každý rok v říjnu říkám, mám ještě 2 měsíce... a nakonec nic z toho... A snad Kyleovi ten chránič na zuby k něčemu bude :D A jeho ret na stehy nakonec nebyl, že?? A už se od té doby nebitkařil?? :D

3 kaeufer | Web | 28. září 2016 v 0:17 | Reagovat

půjčky bez registru 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama