VODNÍ LIDÉ: Kapitola osmnáctá

13. června 2014 v 11:07 | Katy |  Vodní lidé
Trpaslíka ve sněhové vánici jsem si pověsila na nástěnku. Dopadl lépe než jsem si myslela, a měla jsem z něj až nečekaně velkou radost. Založila jsem si ruce na prsou a poodstoupila jsem od něj dál, abych se ujistila, že jsem na pastelky tlačila tak akorát, aby obrázek nebyl příliš vybledlý a aby zase moc nezářil. Musela jsem se nad ním usmát. Nebylo na něm sice nic vtipného, vždyť mrzl v sytě bílé vánici a každou chvílí mu pod nos vlétla vločka, ale zkrátka se mi líbil. Přemýšlela jsem co bych ještě mohla nakreslit, ale nic mě nenapadalo. Proto jsem si sedla na zem a vytáhla zpod postele krabici se starými obrázky. Třeba najdu inspiraci.
Víko bylo dost zaprášené a tak jsem ho utřela rukávem. Celá krabice byla vínová a na stranách měla spoustu nalepených samolepek z dětských časopisů, co mi máma dříve kupovala. Některé se maličko odlepily, a tak jsem vzala z šuplíku lepidlo a přilepila je. Přejížděla jsem prstem po hrbolcích, jak jsem některé samolepky špatně nalepila, a vzpomínala jsem na to, jakou jsem měla vždycky ohromnou radost, když jsem otevřela zbrusu nový časopis a v něm objevila krásné barevné samolepky.
Nakonec jsem tu krabici otevřela a všechny obrázky vysypala na zem. Nasbírané od třetí třídy a láskyplně seřazené podle druhů postaviček co jsem nakreslila. Teď jsem ten systém sice zničila, ale nevadilo mi to.
Prohrábla jsem svoje výtvory a našla to, na co jsem myslela. Na to, co mě napadlo, když jsem tu krabici vytáhla. Jednorožec. Moje nejlepší dílo z páté třídy. Nebyl sice tak hezký, jak jsem si myslela, že je, ale nebyl zase ošklivý. Teď však jistě kreslím líp. Měl silné nohy a blýskavý roh uprostřed čela. Stál na skále a měsíc mu oslňoval celé jeho perleťové tělo. Na některých částech těla byl dáván až moc velký důraz, jak jsem si všimla, ale rozhodně nebyl obyčejný jako všichni jednorožci. Teda, jestli se jednorožec vůbec řadit mezi obyčejná zvířata. A tak jsem se rozhodla, že zkusím "zrenovovat" tenhle obrázek.
Posadila jsem se ke stolu a rozsvítila jsem si lampičku nad stolem - slunce už začínalo mizet. Ve vedlejším domě svítila snad všechna okna. Byl to ten dům, kde bydlel můj spolužák, Reilly. Zatím nebylo vidět, že by dům nějak zvenku upravili. V podstatě se ani upravovat nemusel, protože byl perfektně udržovaný. Zajímalo by mě, kolik ten dům stál.
Někdo vyšel ven. Reilly. Prošel předzahrádku a vkročil na ulici. Ruce měl v kapsách a jemný větřík mu rozčechral světle hnědé vlasy a měl je teď nepřirozeně na stranu. Po chvíli si je učesal zase zpátky do původního tvaru. Mírně sněžilo a zůstávaly po něm na silnici tmavé stopy. Zanedlouho mi zmizel z očí, zahnul do vedlejší ulice směrem k lesu.
Crr, crr, crr, crr, crr, crr.
Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že mi zvoní mobil. Podívala jsem se kdo mi volá. Koko.
Zvedla jsem to. "Ahoj," řekla jsem a čekala, co mi chce říct.
"Katy," bylo slyšet, že si oddychla, když jsem to vzala. "Odjíždím."
Ztuhla jsem. "Co? Cože?"
Odjíždí. Odjíždí. Koko odjíždí.
"Balím věci, zítra ráno jedu pryč." mluvila tiše, až nepřirozeně potichu.
"Chtěla jsem se rozloučit..." měla jsem v plánu ještě něco říct, ale místo toho jsem se zarazila a přemýšlela, co se vlastně stalo. Jede pryč.
"Katy? Jsi tam?"
"Jo, jasně," vzpamatovala jsem se. "Jdu za tebou."
A zavěsila jsem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Naira | 13. června 2014 v 15:50 | Reagovat

Nečekala jsem tak rychle další díl, ale vypadá to že se to rozpíná do velkých rozměrů. Vážně, jsem moc ráda, že jsem našla tuhle povídku a tenhle blog (bylo to jen čirou náhodou). Moc dobře píšeš povídky. A když to celkové zhodnotím tak se mi na 94% líbí tahle povidka. 100% bude mít, až bude dokončená :-D Takže se momentálné těším na pokračování.

2 Katy | Web | 14. června 2014 v 17:27 | Reagovat

Díky, obyčejně nepíšu sem kapitolky každý den, ale většinou tak jednou dvakrát týdně. Takže se nelekej když tu pár dní nebudeš nacházet další díly. Ovšem moc děkuju za podporu ve psaní. Takoví lidé jako seš ty se objevují málokdy a je skvělé, že když už jsou tu tak komentují.
PS: možná se další kapitolka objeví už dnes večer.

3 Naira | 14. června 2014 v 19:11 | Reagovat

Tak tím padem už další důvod se těšit :D

4 Kai | E-mail | Web | 19. října 2014 v 21:24 | Reagovat

Chudák Katy

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama