Drahá Klárko

9. června 2014 v 18:40 | Katy |  téma týdne
Drahá Klárko,
už dlouho ti chci napsat, ale bohužel jsem měl moc práce, než abych se mohl nad tebou na chvilku zamyslet. Nyní, skoro po měsíci co mě tohle trápí ti konečně píšu. Víš, v poslední době ses změnila. Už nejsi to uplakané děvčátko, co se rozplakalo kdykoli mu někdo sebral jeho oblíbenou lopatičku. Nestavíš z písku zámky pro plážové víly, který ti kluci neustále bořili a ty jsi pak chodila domů smutná. Dokonce si dáváš pozor když ti chce někdo podrazit nohy. Nezpíváš, koukáš do země a když něco uslyšíš, viděšeně se za tím zvukem otočíš.
Co se stalo? Vzpomínal jsem jestli si nevybavím situaci kdy ses změnila... A přišel jsem na to kdy.
Jednoho rána, když tě maminka přivedla do školky, tak sis sedla jako obvykle na svoje místo u kulatého stolečku a koukala jsi před sebe. Vím, přemýšlela jsi, říkala jsi mi to už mockrát, věřím ti. Ovšem kluci posměváčci tě zase kvůli tomu trápili. Nevnímala jsi je, potlačovala slzy, zatínala pěsti. Nechtěla jsi na ně myslet. "Je blbá!" hulákali a jeden z chlapců se k tobě přitočil zezadu a ušmikl ti pramen vlasů. Všimla sis toho, až když nůžky udělaly "šmik!"
Naštvala ses. Kluci rozhodili tvoje vlasy do vzduchu a se zlým smíchem pokřikovali: "Breč, breč, breč!"
A právě v téhle chvíli jsi se změnila. Nebrečela jsi, jako vždy, ale vstala jsi od stolu a vlepila jsi se zoufalým výkřikem tomu klukovi, co ti ušmikl vlasy, velkou facku. Ten z té rány spal k zemi. Přišla učitelka, vynadala ti, omyla Tondovi červenou tvář a ty jsi zbytek dne musela za trest sedět v rohu pokoje. Jak jsi tam seděla tak sis uvědomila, že se ti nikdo nebude posmívat, ubližovat ti a že si se vším poradíš.
Ach Klárko, bylo to dobré rozhodnutí, ale brala jsi to moc doslova. Stala ses zlou. Mlátila jsi děti, odmlouvala učitelkám, křičela, ničila věci, dostávala jsi záchvaty vzteku. Ano, teď mi jistě chceš říct, že to těm hrozným dětem patřilo, ale ty jsi ubližovala moc. Mnohem víc než oni tobě, a teď se dostávám k tomu, co s tebou chci vyřešit - přestaň být zlá. Buď zase hodná holčička s culíčky po stranách hlavy, stav zámky pro víly, zpívej a buď taková jaká jsi. Ne tohle pomstichtivé dítě. Nenech si ublížit, ohraď se, to samozřejmě, ale prosím přestaň s tímhle, protože život je dlouhý a jestli budeš pořád toužit po odplatě, tak si ho neužiješ.

Přemýšlej o tom Klárko, tvé svědomí
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Leri Goodness | Web | 9. června 2014 v 18:44 | Reagovat

Moc hezký "elektronický dopis" Klárce :) Píšeš moc hezky.

2 without-problem | Web | 9. června 2014 v 21:49 | Reagovat

Pěkně napsané, k zamyšlení nejen pro Klárku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama