VODNÍ LIDÉ: Kapitola třináctá

10. května 2014 v 21:19 | Katy |  Vodní lidé
V neděli bylo krásně. Slunce šimralo jemnými paprsky po tváři a začal padat sníh. Myslela jsem si, že snad letos nenapadne. Každou zimu napadl a tak jsem sníh viděla jako nezbytnou součást. Jako kdyby se někomu rozbil hrnek a i když by se mu ho podařilo opravit, tak by mu stále chyběla jedna část dna a hrneček by byl nepoužitelný. Kdyby nenapadl sníh, nebyla by to zima. V Green Hills byly zimy okouzlující. Často svítilo slunce a sněhu bylo vždy tak akorát - ani závěje, ani malá troška bílého poprašku. S bratry jsme po obědě chodili ven a házeli po sobě sněhové kuličky. Táta s námi stavěl iglú které vždycky spadlo a hrozně jsme se smáli, když tátovi zrudnul nos chladem.
Letos se však nic takového nedělo. Nedělo se to už nejmíň pět let, od té doby co táta přestal pracovat a začal psát. Nikdy jsme nebyla nějak veselá rodina, ale od doby kdy otec začal psát, ho zajímal jen jeho počítač a vymyšlený svět v něm uložený. Gregory s Kylem vyrostli a to nejenom fyzicky, a už odmítali dělat takové dětinské věci, jako je stavění iglú. I já jsem vyrostla, a taky bych už asi něco takového nedělala, ale bylo mi líto, že už nikdy v životě něco podobného nezažiju. Možná až jako matka se svými dětmi. Tedy, jestli vůbec někdy budu mít přítele.
Stála jsem venku na zahradě a dívala jsem se na ladně se snášející vločky. Mamka ve svém venkovním ohozu zametala cestu k domu a čas od času si hrábla rukou do vlasů, aby se zbavila vloček na hlavě. Kyle pomáhal tátovi nanosit dříví do domu, abychom si mohli zatopit v krbu.
"Mám tě snad prosit?" otočila se na mě máma s nabubřelým výrazem ve tváři.
"Mám ti pomoct?" opáčila jsem.
"Ne, ptám se tě jen tak pro zábavu."
Protočila jsem oči v sloup.
"Nojo." řekla jsem otráveně a přiběhla jsem k matce, která mi podávala koště.
"Dojdu domů pro sůl na posypání." oznámila mi a zmizela v domě.
Tiše jsem zaklela, když se mi tříska od násady zaryla do prstu. Koště jsem opřela o keřík a snažila jsem se třísku vyprostit z kůže. Moc se mi to nedařilo a tak jsem to nechala být. Už jsem se chystala pokračovat se zametáním, když tu jsem uslyšela zvuky od vedlejšího domu. Ten dům, byl už pár měsíců na prodej. Byl to obrovský, nádherný dům, jehož bývalý majitel ho opečovával s takovou péčí, jako kdyby to bylo jeho dítě. V loni v létě přijela sanitka a odvezla ho. Měl infarkt a zemřel.

Tihle lidé, kteří stáli před domem a povídali si, se tam zjevně chystali nanosit nábytek. Stěhovali se do toho domu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katerííína | E-mail | Web | 11. května 2014 v 9:48 | Reagovat

vážně moc krásné§ ;)

2 Kai | E-mail | Web | 12. května 2014 v 0:26 | Reagovat

Tak už jsem se opět dočetla k online dílu :D Ne, že bych prozatím něco chápala - a mé teorie zůstávají pořád podobné, jen se jich pár vyloučilo - takže pokračuj, protože se moc těším na tu fantasy stránku :D Jo a promiň, že jsem ti nenechávala komenty pod každým, je už pozdě ^^ :D

3 Katy | Web | 12. května 2014 v 17:37 | Reagovat

[2]: To nevadí, hlavně že teď komentuješ. :D  :D  :-D  :D  :D

4 Kai | E-mail | Web | 19. října 2014 v 21:00 | Reagovat

Znova jsem se dočetla k ne již online dílu :D Ale zase na druhou stranu mě teď zarazila věc, proč by se nekoulovala...copak se "velké" holky nekoulují?? (ptá se sedmnáctiletej "iwannnanevergrowup" magor) :D :D Já kdybych měla s kým, šla bych se koulovat hned!! -- už se těším na zimu :3 ...teda ne na faktor, že bude zima... (promin za plkání, ale plnohodnotný komentář tu již ode mne máš ;))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama