VODNÍ LIDÉ: Kapitola jedenáctá

1. května 2014 v 13:27 | Katy |  Vodní lidé
Tak už jedenáctka...To to letí, když se člověk dobře baví.

"Internátní škola? To má být vtip?"
Pátek. Ze školy jsme s Koko vyšly společně a teď jsme mířily k ní domů. Měla jsem u ní dnes spát.
"Ne, chtějí abych tam jela." Koko se dívala do země a kopala do kousku odlouplého asfaltu ze silnice.
"Proč?" nevěřila jsem jí. Nechtěla jsem tomu věřit. Moje jediná kamarádka bude chodit na jinou školu. To se nesmí stát. Nemůže.
"Já nevím. Prý naši dostali nějakou nabídku na hraní v divadle, ale je to daleko odtud a na to,abychom se přestěhovali nemáme peníze. Tak se rozhodli, že tam budou dojíždět a já abych nebyla celý týden sama doma, protože si v tom městě kde budou hrát pronajmou garsonku a domů pojedou jenom v neděli, půjdu na internát." podívala se na mě.
"A ty tam chceš? Ne, viď?"
Sklopila oči a asfalt odkopla daleko před nás.
"Nemluv se mnou jako při výslechu. Vím toho o tom asi tak stejně jako ty."
"A kde to aspoň je?" naléhala jsem.
"Proboha, nemůžeme se o tom přestat bavit?!"
"Nevíš to, že jo?"
"Ne." povzdychla si a vysmrkala se do kapesníku.
"Ta alergie. Nemám jí ráda. Ani nevím proč teď smrkám, když nic nekvete."
Pochopila jsem, že se k internátní škole už nedostaneme a tak jsem suše odpověděla: "Může to dělat ten studený vítr."
Mlčely jsme. S Koko jsme vždycky měly o čem mluvit a tak jsem se teď cítila divně. Nikdy jsme tak dlouho nemlčely.
Mnula jsem si zmrzlé prsty a cítila jsem, že mám kolem kloubků zase tu tvrdou hrubou kůži jako pokaždé v zimě. Pořídím si na to krém.
Letošní zima byla zvláštní. Zatím nesněžilo, jenom pořádně pršelo, ale přitom byla taková vlezlá zima při které mrzly uši a bolely panty od ostrého větru. Na zemi byla sem tam tenká námraza, ale na větších plochách byly spíše louže se slabým ledem na povrchu.
"Nechceš jet autobusem?"
Až pochvíli mi došlo, že na mě Koko promluvila. Zase jsem byla ponořená v myšlenkách.
"Je mi zima." pohlédla jsem na ní.
"Takže jo?"
"Ano."
Byly jsme kousek od zastávky a teprve teď mi došlo, proč to Koko tak najednou chtěla vědět. Posadily jsme se na lavičce a náš rozhovor se zase obnovil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kai | E-mail | Web | 19. října 2014 v 20:50 | Reagovat

Původně jsem přestala číst, aby mi naskákaly kapitolky a já pak měla delší článek, jelikož ano, dílky mi přijdou hrozně krátké :) Ale konečně jsem si znovu přečetla všech 10 kapitol a jde se číst dál :3 Je zvláštní, když se mi to líbí víc než poprvé??

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama