VODNÍ LIDÉ: Kapitola dvanáctá

4. května 2014 v 17:56 | Katy |  Vodní lidé
U Britney doma byly všude zářivé barvy na stěnách. Nebyla jsem tu poprvé, ale i tak jsem tu objevila spoustu věcí které jsem předtím neviděla. Pestrobarevné lahvičky na okenním parapetu, mušličky kolem vysokých svíček, kamínky v kulatých krabičkách, příjemná vůně. Na mojí matku by to bylo příliš přeplácané, ale na mě to působilo útulně. Přejížděla jsem prsty po broušeném skle vázy a dívala jsem se z okna na město. Venku byla tma a z oken domů vycházelo tlumené oranžové nebo žluté světlo. V protějším domě na balkóně seděl starý pán zabalen v dece a uveleben na plastové židli. Spokojeně kouřil doutník a vydechoval syté obláčky dýmu. Měl otevřené dveře do domu odkud vycházel operní zpěv přehrávaný na gramofonu a mě se v tu chvíli zachtělo zestárnout. Nemít problémy, jen si spokojeně užívat zbytku života. Za pánem přišla paní o trochu starší než on a začali spolu tančit do rytmu hudby. Smáli se a nakonec odešli dovnitř do tepla a zanedlouho u nich nažloutlé světlo zhaslo.
Koko mi povlékla peřinu a já jsem jí pomohla rozložit skládací postel na které jsem měla spát.
"Na co se mrkneme?" zeptala se.
"Co nabízíš?"
Koko se zahleděla ke stropu.
"Máme pár hororů."
Zamračila jsem se a zakroutila jsem hlavou.
"Komedii?"
"To je lepší."
"Jak myslíš, ale taková Uvězněná je fakt kvalitní."
"Víš, že nemám ráda horory. Pár jsem jich viděla, ale připadají mi o ničem."
Koko se jen ušklíbla a ze šuplíku pod televizí začala vytahovat různé komediální filmy. Společně jsme se shodly na jednom který jsme už obě viděly, ale stejně jsme si ho pustily.
Koko přinesla mísu brambůrek a popcornu a usadila se na gauči vedle mě.
"Nechci abys odjela." podívala jsem se na ní.
"Já vím. Promiň, že jsem na tebe kvůli tomu tak vyjela. Chápu, že o tom chceš taky něco vědět. Já ostatně taky. Dozvěděla jsem se o té škole včera. Slyšela jsem jak se o tom naši baví, no dobře, poslouchala jsem za dveřmi. Mamka mě nachytala, a tak mi to řekli." Koko si promnula oči a zesílila zvuk u televize.
"Možná to tam bude lepší než tady. Třeba si tam najdeš kluka." zašklebila jsem se na ní.
"Jasně," řekla ironicky. "Už to vidím. Kluci se do mě zblázní a já se budu bát vylézt z domu. Táta si pořídí pušku a bude je odstřelovat." při té představě se zahihňala.
Po chvíli sáhla do kapsy a vytáhla žvýkačky.
"Chceš taky?" zeptala se.
"Ne, jím brambůrky. Moc by se to k sobě nehodilo. Dívej se, teď přijde ta super scénka." ukázala jsem na televizi, kde se právě hlavní hrdina veřejně ponížil.
"Doufám, že až takhle špatně neskončíme." řekla jsem.
"To bychom se musely hodně snažit."
Večer příjemně plynul. Po filmu jsme si už jenom povídaly a okolo jedné v noci jsme se odebraly k spánku.
Ležela jsem na zádech a přemýšlela, co se všechno změní, až Britney odjede. Třeba ta škola bude blízko. I když to moc nepřipadalo v úvahu. Takové školy jako jsou internáty, jsou většinou daleko od měst a tím pádem bych jí nemohla navštěvovat.
Převalila jsem se na bok.
Třeba tahle škola není tak daleko. Bože, proč tam musí jít.
"Do háje, do háje, do háje…" zašeptala jsem a překulila jsem se zase zpět na záda.
Na vedlejší posteli se Koko posadila.
"Ty nespíš?" zeptala se rozespale a zívla.
"Ne, ale usnu. Ty spi."
Usmála se.
"Rozkaz kapitáne." zamumlala a plácla sebou do postele. Za chvíli bylo slyšet její pravidelné oddechování.
Nemohla jsem přemýšlet o té škole. Akorát se mi z toho obracel žaludek a viděla jsem sama sebe, jak chodím sama po škole a dívám se jak všichni mají přátele, jenom já jsem opuštěná. Divná a navíc sama. Ne, nemohla jsem o tom přemýšlet.
Tu jsem uslyšela odemykání dveří. Rodiče Koko se už zjevně vrátili. Byli to staří praštění komedianti, herci, a chodili se svojí bandou z amatérského divadla čas od času na společné setkání. Vždycky se vraceli až pozdě v noci.
Slyšela jsem tlumené hlasy, jak si povídali. Byli šťastní. Kdykoliv jsem je viděla, tak byli usměvaví a spokojení. To se o našich říci nedalo, ale já jsem si na ty jejich věčné hádky kvůli zbytečnostem zvykla. Svým způsobem tím dávali najevo, že toho druhého milují. Nikdy jsem o tom moc nepřemýšlela, protože mi potom připadalo, že jsou moji rodiče divní. A ten pocit jsem teď fakt nepotřebovala.
Hlasy utichly - nejspíš se pan a paní Jamesovi odebrali do vedlejší místnosti.
Zadívala jsem se do stropu. Všechno se zkazí, jestli Koko odjede.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jakou postavou z příběhu bys chtěl/a být?

Katy
Gregory
Koko
matka
otec

Komentáře

1 Nikka | Web | 9. května 2014 v 20:16 | Reagovat

Chudák bude sama :'( já jsem strašné nedočkavá a nevím jak to skončí B-) Prosiiim, kdy bude další kapitola ??? :-) :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  8-O

2 Katy | Web | 10. května 2014 v 10:51 | Reagovat

Nejspíš  dnes, podle toho jak to budu stíhat.:-D

3 Kai | E-mail | Web | 19. října 2014 v 20:56 | Reagovat

Chudák Kat, ale je to zajímavé... s odstupem času, či rekonvalescenci mozku se mi zdá, že píšeš mnohem vyspěleji, než si pamatuji... je to zvláštní, ale zdá se mi tak

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama