VODNÍ LIDÉ: Kapitola čtrnáctá

20. května 2014 v 13:09 | Katy |  Vodní lidé
V minulém díle Katy uviděla nové sousedy a nyní se vše bude odehrávat o pár minut později potom co je uviděla.

Pustila jsem koště a šla jsem se podívat blíž. Chtěla jsem si ty lidi pořádně prohlédnout. Bylo jich hodně - aspoň deset lidí. Dvě dívky byly asi stejně staré jako Gregory a opodál od společnosti stál kluk, jemuž nemohlo být víc jak čtrnáct. Ti lidé sem mohli přijet před chvílí nebo už dopoledne, ale spíše bych si tipovala, že přijeli dopoledne. Nejspíš to uvnitř domu poklidili aby teď už mohli stěhovat věci.
Zrzavá žena s tmavýma očima nalévala čaj a láskyplně se usmívala. Vlastně se všichni usmívali, proč taky ne, mají krásný dům není důvod být smutní. Chlapec co stál opodál měl ruce v kapsách a prohlížel si celou ulici. Měl světle hnědé vlasy a byl velmi podobný jedné ženě co se teď bavila s tou zrzkou. Usoudila jsem, že je to jeho matka.
Najednou se otočil k našemu domu a spatřil mě. Ihned jsem odvrátila pohled od něj a pomalým krokem jsem odešla za tátou. Takový trapas. Teď si jistě myslí, že jsem ho okukovala. Jako nějaká babka, co musí všechno vidět. Blbá, jsem tak blbá. Kdybych se dívala z povzdálí tak by se mi tohle nestalo.
Sedla jsem si zem a pozorovala jsem otce jak se činí v "akci." Do kýble dával dřevo a Kyle to pak odnášel domů.
"Neseď na zemi, nastydneš."
Otočila jsem se za hlasem. Máma. Stála na nezameteném chodníku a ruce měla zlostně překřížené na prsou.
"Proč jsi to nezametla?" zeptala se.
Nechtělo se mi jí svěřovat, že jsem šla šmírovat cizí lidi, a tak jsem jen pokrčila rameny.
"Tak dělej, zameť." podala mi koště.
Ve své podstatě to nemělo žádný smysl, neboť sníh tam ráno bude stejně, ale poslechla jsem ji.
Ti lidé už začali stěhovat krabice, které vyndávali z velké dodávky. Ramenatý muž podával krabice ostatním, kteří stáli v řadě, aby každý něco odnesl. Teď na řadu přišla jedna z dvou zrzavých dívek. Měla krásné dlouhé vlasy které se třpytily při sebemenším pohybu. Na sobě měla tmavý skoro černý kabát a ty vlasy na něm úžasně vynikaly. Dostala celkem malou krabici, ale zřejmě byla pěkně těžká, neboť se trochu zakymácela když jí tu krabici muž vrazil do rukou. Po této dívce se přímo gigantické krabice chopil urostlý kluk a v jeho podání vypadalo nošení krabic jako něco úplně primitivního.
"Trochu se ovládej. Víš, že není slušné na někoho zírat, tak to nedělej."
"Tati. Já nezírám." ohradila jsem se.
"Katy, pojď dovnitř. Už jsme venku dlouho, doma si uvaříme čaj." pohlédl na mě a otíral si ruce od pilin do kalhot.
"Uklidím koště." řekla jsem a zamířila jsem směrem ke kůlně, kterou jsme měli v rohu zahrady. Otevřela jsem dveře do malé místnůstky a koště jsem opřela o dřevěnou zeď. Při zavírání mě něco píchlo do prstu. Už jsem zapomněla na tu třísku a ta se mi teď snažila připomenout.
Vrátila jsem se k domu a vyběhla jsem po schodech nahoru k dveřím. Od vedlejšího domu ke mně dolehla hádka, ten ramenatý muž se na někoho rozčiloval, ale toho nešťastníka jsem neviděla. Ale zase jsem viděla toho kluka, který si před chvílí prohlížel ulici. Tentokrát si mě nevšiml. Pomáhal stěhovat jídelní stůl spolu s dalšími lidmi.
Ještě chvíli jsem je pozorovala a poté jsem zmizela uvnitř domu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kai | E-mail | Web | 3. června 2014 v 16:48 | Reagovat

Je trochu zvláštní číst o zimě, když je teplo :D Ale je to zajímavé

2 Em Zet | Web | 18. srpna 2014 v 18:55 | Reagovat

Tak jsem se dostala až sem. Tuším, že bude něco v nepořádku s těmi novými sousedy (to info o příběhu jsem nečetla, protože nemám ráda, když je mi děj vyspoilerován, ráda si na všechno přijde v průběhu čtení).
Jinak je to dobré a čtivé. Jsem zvědavá, co se stane s Koko.

3 Kai | E-mail | Web | 19. října 2014 v 21:04 | Reagovat

Ha, jako bych slyšela moje rodiče -__-" A s představou naší velké příjezdové cesty už se na zimu zas tak moc netěším...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama