Tolik smůly za třicet minut

30. května 2014 v 15:39 | Katy |  Trocha ode všeho
Dnes ráno jsem zjistila dvě věci - ve škole máme místo pracovních čiností němčinu a že jsem stále neodevzdala přihlášku na dramatický kroužek. Proto jsem se rozhodla, že tu přihlášku zkrátka dneska musím odnést do budovy, kde se kroužek odehrává. Jenže tu byla menší komplikace. Škola nám končí o půl druhé a já jako každý pátek vyrážím hned po obědě na autobus co jede za pět minut dvě a kterým odjíždím na výtvarku. Bylo mi hned jasné, že na výtvarku kvůli přihlášce dorazím trochu později, ale to by zas tolik nevadilo. Na výtvarku mám hodnou učitelku a tak jsem věřila, že to jednou přežije, když přijdu krapánek později. Jenomže když už jsem běžela od školní jídelny, tak jsem si uvědomila, že tu přihlášku mám doma. Do háje! Co teď? Musela jsem domů. Díkybohu bydlím kousek od školy, takže jsem se moc neuhnala. Když jsem však dorazila domů, tak jsem přihlášku nenašla. A ke vší smůle jsem se kvůli hledání zdržela a když jsem se podívala na hodinky, tak jsem zjistla, že plánovaný autobus mi jede za čtyři minuty. Tak pojedu na dramaťák bez přihlášky a zažádám tam o novou. Pomyslela jsem si. To by neměl být problém, ne? Ale o tom jsem už nepřemýšlela, protože jsem se hnala z domu na zastávku. Musím vám říct, že tak rychle jsem ještě v životě neběžela. Když jsem se dostavila na zastávku tak akorát přijel autobus a já jsem se celá spocená a udýchaná jako bernardýn složila na prvním sedadle jaké jsem uviděla.
Za pár minut jsem vystoupila a dala se znovu do běhu. Dům kam chodím hrát je naštěstí blízko výtvarky, asi jeden blok a podobně blízko je i zastávka, na které jsem vystupovala. Nemusela jsem běžet, ale hnalo mě svědomí, že výtvarka začala už před čtvrt hodinou. Dorazila jsem na dramaťák a hnala jsem se dát přihlášku učitelce, která mě měla učit, ale když jsem potkala na chodbě jinou učitelku co se mě ptala kam jdu a já jí odpověděla, že za Janou, tak mi oznámila, že ta učitelka, Jana, za kterou jdu, tak že ta tu dnes není. Už jsem si chtěla vzteky vyrvat vlasy, když tu na mě ta žena promluvila.
"A copak, že potřebuješ?" zeptala se.
"Ztratila jsem přihlášku a tak jsem chtěla novou abych jí mohla vyplnit a odevzdat." odpověděla jsem.
"Tak tu ti můžu dát i já." usmála se žena a došla se mnou do kanceláře kde mi dala novou přihlášku. Vyplnila jsem jí a odevzdala. Poté jsem se konečně vydala na výtvarku.
Když jsem stoupala po schodech ke třídě, kde jsem měla mít hodinu, tak jsem si říkala, že by byla ironie kdyby kroužek nebyl... Krucinál! Zlostí jsem kopla do dveří od třídy. Co se asi stalo?! Třída zamčená. Zeptala jsem se v kanceláři jestli výtvarka je a ta ženská co tam seděla mi v klídku oznámila, že ne.
ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!! (Úplně zoufalá já)
Nemyslete si, že jsem takhle histericky ječela před tou paní, to by bylo nevychované, ne ječela jsem na chodbě.
Tak jsem se vydala zase domů. Musím říct, že špatné dny mám celkem často, ale nikdy nikdy se mi nestalo tolik špatných věcí najednou. V třiceti minutách jsem hledala přihlášku, skoro nestihla autobus, málem umřela na uhnání, zjistila, že na dramaťáku moje učitelka není a že výtvarka se nekoná. Dámy a pánové, opakuji za třicet minut.
Naštěstí teď už sedím doma v klidu u počítače a píšu vám tuhle pro ty co to nezažili, vtipnou historku a piju bylinkový čaj na uklidnění.
Na závěr píšu otázku: Stalo se vám někdy něco takového?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama