Imaginární

8. dubna 2014 v 17:15 | Katy |  téma týdne
Někteří lidé mají imaginárního přítele. Při téhle větě se mi vybaví imaginární kamarád Fred z filmu "Tak už dost Frede!"
Ano, smyšlené postavy které si většinou vymýšlejí lidé když jsou sami a chtějí mít nějakou společnost. Nebo malé děti. To je taky častý případ. Ale o tom teď nebudu psát.
Každý člověk si před spaním jistě něco představuje. Můžete myslet na uplynulý nebo nastávající den, na své problémy či představa "kdybych vyhrál milion." Zkrátka a dobře jich je nepřeberné množství a každý si představuje něco jiného.
Ty představy nás většinou ukolébají k spánku a vystřídá je sen. Sny jsou banda někdy děsivá jindy kouzelná.
Abych řekla pravdu, tak jsem radši když se mi ni nezdá. Nejenom, že mám většinou smůlu v životě, tak mám smůlu i ve snech. Zdají se mi takové divné sny, při kterých na mě vybafne Garfield, spadnu do rokle, nebo se stane nějaké neštěstí.
Musím však uznat, že někdy ta smůla neplatí. Jednou se mi zdál krásný sen o nádherném místě. Byla to taková země se smaragdovou trávou, mírnými hravými kopečky a průzračnou vodou v jezírkách. Z prazvláštního důvodu všude poskakovali bílí králíčci a sem tam bylo vidět roskošná městečka. Pohoda a klid. Nemám ponětí jestli jsem v tom snu byla, či ne, ale viděla jsem vše co se tam dělo. Město se ke mně náhle začalo přibližovat. Stála jsem v ulici a vím jenom, že to tam bylo krásné.
Potom jsem se probudila a realita nebyla tak příjemná jako ten sen.
Často si říkám, jestli by nebylo lepší žít ve snu. Samozřejmě v hezkém snu, třeba jako byl tenhle. A co vy, líbilo by se vám to?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lenka | E-mail | Web | 8. dubna 2014 v 17:26 | Reagovat

Radši bych žila ve snu :)

2 Leri Goodness | E-mail | Web | 8. dubna 2014 v 18:24 | Reagovat

Žít v realitě bylo vždycky obtížné a aby se to nějak vyrovnalo, máme možnost zatoulat se do naší fantazie a udělat si život jednodušší...
Zkonstruované mozky, napadení jedovatým šípem, co je převtělný za něčí zradu, padáme k zemi a chce se nám na chvilku umřít....jen na krátký úsek doby, abychom mohli znovu vstát a zhluboka se nadechnout - občas se všechno zvrtne. náš osud si vytváříme sami a proto je takový, jaký je.

Málokdy se mi něco zdá a když už mám tu čest, tak je to naprosté psycho...vlastně se ani moc nedivím, když se už posledních 8 měsíců pořád trápím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama