Černobílý ďábel

10. dubna 2014 v 16:02 | Katy |  Trocha ode všeho
Uplynula už řádka let co jsem si pořídila kočku. V té době mi bylo kolem devíti let a z malého "rozkošného klubíčka chlupů" jsem byla bez sebe radostí. Kočičce jsem dala jméno Samanta a milovala jsem jí. S radostí jsem sledovala jak moje Saminka spinká v pelíšku a labužnicky přitom přede. Hrála jsem si s ní, ze začátku jí krmila speciálním mlékem, později konzervami a granulkami. Všechno bylo tak krásné a pohodlné až do chvíle kdy Saminka začala zlobit.
Škrábala, syčela a hrozně divně mručela. To bylo i ze začátku, neboť máme fenu Nelu a jí se Samča bála. Ale teď jsem to nechápala. Přece jsem se o ní starala tak pěkně, co se pokazilo? Musela jsem na ní jinak. Nová bojová taktika. Nejdříve bylo na místě přestat se jí bát když syčí. Potom si musela zvyknout, že pánem jsem tady já a ona se mi musí podřídit.
To se mi podařilo. Samanta mě začala brát vážně, ale i přesto si neodpustila drobné žertíky.
Ku příkladu tenhle.
Byla jsem doma sama. Já a ona. Seděla jsem u stolu a něco čmárala na papír, když tu jsem uslyšela zvuk, jako když se něco trhá a poté ránu a rychlé cupitání tlapiček od místa činu.
Samanta!
Ta malá zrůda musela něco provést! Rozsápala lustr. Nevím, jak to udělala, ale očividně se na lustru usadila moucha a ona se odrazila z vrcholku křesla a přistála na našem látkovém lustru který byl příliž kluzký a jí nenapadlo nic jiného než použít své super ostré drápy k zachycení. Výsledkem byla pohroma.
Tak takhle se mi zavděčuješ?! Myslila jsem si a doufala, že už nic podobného neudělá.
Byla jsem na omylu.
Tentokrát neprovedla nic tak ničivého, spíš se rozhodla prozkoumat okolí našeho domu.
Ona nesměla ven. Nikdy jsme jí ven nepouštěli, ale jednou v noci se nějakým "záhadným" způsobem dostala na zahradu. Ještě štěstí, že jsem spala. Mamka mi pak vyprávěla, že myslela, že umře, jak se o ní strachovala. Nakonec jí táta objevil v rybízovém keři. Chudák kočka, byla celá vystrašená.
Tohle však nebyl zdaleka konec. Od fenky Nely se naučila štěkat, což bylo a je velice vtipné a tudíž ne nijak hrozné, rozlila nepřeberné množství váz, hrnků a dalších věcí a vyhrabala hlínu z nespočetních květináčů.
I když udělala tyhle neplechy, tak jí mám stále ráda. Za ty léta, co jí mám doma, jsem si na to zvykla, ale i tak mě nepřestává udivovat co tahle kočka všechno dovede. Je to originál. Je to moje Saminka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Keysi | Web | 22. dubna 2014 v 18:28 | Reagovat

Moc hezky napsané. Bude i něco dalšího? :D

2 Katy | Web | 23. dubna 2014 v 15:03 | Reagovat

No nevím jestli ještě budu psát o mojí kočce, ale jestli něco provede co bude stát za zmínění tak o tom samozřejmě napíšu. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama